Invaze do Jugoslávie a obsazení Bělehradu

Italské vojenské selhání během poslední zimy v Řecku vedlo k vylodění britských expedičních sil na pomoc Řekům. Ti ohrozili německé jižní křídlo. Adolf Hitler se rozhodl v odvetu k intervenci. Mussolini poslal na Balkán 500.000 vojáků a ztratil zde během prvních šesti měsíců 63.000 mužů. Vysoké hory pokryté sněhem bránily do dubna v průniku německým mechanizovaným jednotkám. Nemohli rozvinout posily dle potřeby. Řeky nešlo překročit, zranění vojáci nemohli být evakuováni, bylo potřeba položit komunikační linky a opravit nebo postavit letiště. Vítězství v tomto tažení záviselo někdy více na zajištění zásobovacích linií než na síle jednotek. Prudké boje jaké byly na Balkáně vojáci Wehrmachtu předtím nezažili. To bylo jejich první setkání se zimním tažením, partyzány a horským terénem. Všechny klíčové objekty, města a letiště, měla být zajištěna rychle. Němci očekávali, že Řekové kapitulují po obsazení Athén a přístavů. Řecké základny a přístavy byly potřebné pro Luftwaffe a Kriegsmarine, aby mohly kontrolovat severovýchodní Středozemí a podporovat Afrika Korps. Řecko mělo sloužit také jako základna pro napadání britského loďstva a dát Wehrmachtu dobrou pozici pro útok na Suezský kanál. V cestě Wehrmachtu stála Jugoslávie, která byla probritská, hlavně její srbská a cikánská část obyvatelstva. Strach, že se jugoslávský princ Pavel připojí k Ose vedli britského krále Jiřího IV. A premiéra Winstona Churchilla, k zaslání vzkazu princi Pavlovi a premiéru Dragišovi Cvetovičovi. Churchill napsal, že pokud Jugoslávie bude spoluviníkem vpádu do Řecka, její pád bude neodvratný. 20. března 1941 princ Pavel formálně podepsal vstup Jugoslávie k Ose. Při setkání s americkým velvyslancem Arthurem Bliss Lanem, Pavel uvedl, že pokud by se nespojil s Osou, nemohl by počítat s podporou Chorvatů v případě vpádu sil Osy. 24. března 1941 premiér Cvetovič a ministr zahraničí Cincar-Markovič odletěli do Vídně podepsat pakt v obavách ze vzpoury veřejnosti. Podepsali dokument 25. března a vrátili se domů. V Bělehradu přišel úder večer 26. března. Vojenští důstojníci a protifašistické síly zadržely vládu. Tyto jednotky obsadily též rádiové a telefonní spojení, policejní velitelství, ministerstvo války a hlavní poštu. Cvetovič byl uvězněn. Princ Pavel byl uvězněn v Záhřebu, kam cestoval vlakem a donucen k abdikaci ve prospěch mladého krále Petara. Nová vláda vyhlásila, že zůstane při Ose, protože USA ani Británie nebyl v pozici, aby jí mohli pomoci proti německému útoku. Hitler nebyl touto zprávou uspokojen. Ve stejný den vydal vrchnímu velení příkaz připravit plán invaze do Jugoslávie. 6. dubna 1941, dal německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop příkaz k útoku na Jugoslávii.

Bulharsko již bylo spojencem Německa a několik německých divizí bylo v této zemi připraveno k útoku na jih. Pro zajištění levého křídla a zásobovacích linií měla být rychle dobyta i Jugoslávie. 1. SS Leibstandarte Adolf Hitler a 2. SS Das Reich spolu s horskými jednotkami a podpůrnými tankovými a pěšími jednotkami měly postoupit do Srbska. Bělehrad, hlavní město Jugoslávie, bylo nejdůležitějším objektem. Dobytí města plánovala vrchní velení dvoutýdenní bombardování s následným dělostřeleckým a tankovým útokem. Němci počítali s pěti divizemi pěchoty k okupaci města po jeho dobytí. Ale Bělehrad byl po třídenním bombardování a několik dní před ostřelováním dělostřelectvem 12. dubna 1941, mnohem dříve, než očekávalo vrchní velení, obsazen skupinkou mužů, kteří měli málo střeliva, ale byli vedeni mužem, který se nebál využít příležitosti, když se mu naskytla.

Velmi neobvyklý útok byl výsledkem odvahy, vojenského odhadu a štěstí příslušníka Waffen SS Fritze Klingenberga. Bylo 26-letý absolvent důstojnické školy SS v Bad Tölz. Klingenberg získal reputaci jako poněkud svéhlavý, drsný charakter. Během tažení ve Francii v roce 1940 o něm jeho velitel řekl "Klingenberg je inteligentní, svéhlavý, věrný svým nadřízeným, brilantní pod tlakem."  Klingenberg začal svoji kariéru v řadách elitní 2. SS Division Das Reich a jeho první akcí byla invaze do Francie. Byl vyznamenán Železným křížem II. třídy za statečnost během akce. Jeho četa byla přibita k zemi palbou francouzských kulometů, když podpůrný lehký tank Panzerkampfwagen II najel na minu. Posádka byla uvězněna v hořícím vozidlem a pod palbou kulometů. Zatímco jeho muži zachránili posádku, Klingenberg přeběhl 100 metrů otevřeným terénem a vyřadil tři francouzské kulometčíky ručními granáty. Během dalších bojů navedl bombardéry Junkers Ju-87 Stuka na vlastní pozice, aby zabránil nepřátelskému ústupu. Touto akcí získal 55 zajatců. Za tuto akci ho velitel praporu Hans Eckhold vyznamenal Železným křížem I. třídy. Klingenbergovo hodnoceno odráželo jeho tvrdohlavost smíchanou s odvahou. Protože se vždy vynořil ze soubojů s nepřítelem nezraněn, přezdívali ho jeho muži "kouzelník". Klingenberg získal také pověst jako prvotřídní podvodník. Cokoliv jeho muži potřebovali, tak sehnal. Klingenberg dokonce své muže učil, že krást je základní umění pro přežití. Brzy po příjezdu do Jugoslávie převzal motocyklovou průzkumnou jednotku. Tato jednotka se zabývala průzkumem a byla spojena rádiem s hlavními silami divize. Klingenbergovi muži drželi divizní rekord v záznamech o krádežích. Byli přezdíváni "Klingenbergovi kriminálníci", ale nikdy jim nic nedokázali.

Klingenbergovým posláním v Jugoslávii byl průzkum před hlavními tankovými silami a vyznačování cest na mapě. Tento typ průzkumu byl rozhodující pro německý postup v oblasti. Ačkoliv Bělehrad byl označen pro dobytí, převážná část 2. SS Panzer Das Reich byla svázána boji s ustupujícím nepřítelem a obsazením horských průsmyků. Mezitím byl zbytek německých sil pozadu, protože nepoužívaly stejné mapy. Hitler rozkázal Luftwaffe bombardovat Bělehrad. Od 6. do 10. srpna vzlétlo proti Bělehradu 500 strojů a bylo postiženo více než 17.500 osob. Jugoslávská armáda se zhroutila a většina členů vlády uprchla. 11. dubna byly Klingenbergovi úkoly obsadit a zabezpečit některé cesty a mosty a čekat na příchod posil. Silné deště zneprůjezdnily silnice a mosty byly zničeny ustupující jugoslávskou armádou. Německé tanky potřebovaly k dalšímu postupu masivní podporu ženistů. Když uviděl za řekou Dunaj město Bělehrad, rozhodl se Klingenberg město obsadit, protože tam byl zmatek způsobený bombardováním. Klingenberg měl jen 24 hodin do dalšího hlášení nadřízeným a toto rozhodnutí mu vyneslo Rytířský kříž.

Klingenberg uviděl šanci k průzkumu okolí města, když jeho muži odhalili motorový přívoz přes Dunaj. Vzal s sebou poddůstojníka a dva vojáky a překročili řeku. Výlet byl nebezpečný, protože stále pršelo a sněžilo. Po přechodu řeky poslal Klingenberg dva muže zpět, aby převezli zbytek jednotky. Při další cestě narazil člun na překážku a začal se potápět. Tak zůstal Klingenberg na protějším břehu jen se šesti muži a omezenými zásobami střeliva. Klingenberg a jeho muži pokračovali po hlavní silnici a potkali několik britských nákladních aut a autobusů obsazených jugoslávskými vojáky. Zajali tato vozidla a vojáky spolu s německým turistou, který zde byl uvězněn. Klingenberg použil turistu jako překladatele. SS-mani pokračovali za pomoci zajatců a ukořistěných uniforem v cestě k dalším nepřátelským bodům. Po vstupu na předměstí se němečtí vojáci střetli dvakrát v přestřelkách s Jugoslávci. Po vítězném boji pronikli Němci do města, aniž by se setkali s odporem. Konečně dojeli do centra města se svými zajatci a německým turistou. Byli v srdci města a žádný z nich nebyl zraněn.

Vojáci SS žasli, že na ně ve městě nikdo nezaútočil. Občané chodili do obchodů jako by se nic nedělo. Klingenberg rozkázal svému poddůstojníkovi vyvěsit německou vlajku v 17:00, 12. dubna. Svým mužům přikázal hlídkovat ve městě, aby občané měli dojem, že obsadili město. Po několika hodinách vyhledali Klingenberga starosta a jeho úředníci a ptali se ho, co chce. Klingenberg informoval starostu, že je velitelem kontrolního týmu několika SS Panzer divizí. Klingenberg prohlásil, že nemá rádio, aby informoval Luftwaffe, že se město vzdalo, aby ukončilo bombardování a též, aby tanky ušetřily město při útoku. Starosta neprohlédl lest a vyhlásil kapitulaci města. Jugoslávská armáda a policie souhlasila se složením zbraní výměnou za to, že Němci nebudou pokračovat v dalším útoku. Jugoslávští vojáci složili zbraně v centru města pod dohledem starosty. Klingenberg rozkázal těmto vojákům, nyní zajatcům, aby se ubytovali ve čtyřech hotelech a vyčkali příchodu německých jednotek. Klingenberg a jeho šest vojáků zajali 1.300 nepřátel a město s 200.000 obyvateli bez výstřelu. Jugoslávští vojáci vně města, kteří nevěděli co se stalo a přijeli do města, byli svými nadřízenými vyzváni ke kapitulaci. Další den, 13. dubna, přijel zbytek Klingenbergových vojáků a našli zde svého velitele, který dobyl město se šesti muži. Později v noci dorazily do města hlavní síly divize Das Reich, očekávající těžké boje. Nevšímali si Klingenbergovy zprávy, protože ji považovali za nepřátelskou dezinformaci. Žasli, když našli Klingenberga a jeho muže v dobytém městě. Zbytek Das Reich dorazil v noci a zajistil město.

Německý plán na dobytí města byl zrušen a obsazení Jugoslávie bylo dokončeno dlouho před předpokládaným termínem. Útok do Řecka díky Klingenbergovi a jeho mužům mohl pokračovat daleko dříve. Za celé tažení v Jugoslávii měli Němci 558 zraněných a 151 mrtvých spolu s 12 sestřelenými letadly. Němci vyčlenili k okupaci země 10 pěších divizí, dvě jednotky SS a 13. SS Division Handschar složenou z bosenských muslimů, která bojovala hlavně proti partyzánům. Za tuto akci byl Klingenberg vyznamenán Rytířským křížem a později se zúčastnil dalších bojů divize v Rusku. Bojoval u Charkova, Minska a Kurska. V roce 1943 byl vyznamenán Dubovými listy. 21. prosince 1944 byl povýšen do hodnosti SS-Oberführer. Převzal velení divize 17. SS Panzergrenadier Division Götz von Berlichingen a byl zabit při odjezdu ke své jednotce v roce 1945.